A jak to bylo dál?

Tento blog jsme začali psát primárně ze dvou důvodů. Za prvé jsme si chtěli někam zapisovat, co se nám na naší roční cestě kolem světa přihodilo, aby vše zcela nevymizelo po letech z hlavy, a za druhé jsme chtěli, aby naši kamarádi a příbuzní mohli (byť se zpožděním) sledovat, kde se nacházíme a co tam děláme. Když jsme se v květnu roku 2017 vrátili do Česka, druhý důvod poněkud ztratil smysl. Přestože první přetrvával, bylo pro mě čím dál náročnější naše zážitky sepisovat do počítače. Na naší cestě v různých volných chvílích, při cestách v dopravních prostředcích apod. se to zkrátka dělalo tak nějak snadněji než doma po návratu a navíc při plnoúvazkovém pracovním nasazení, které nás oba prakticky hned po návratu potkalo a vytěžovalo. Proto s vypětím sil vzniklo ještě pár textů, ale na víc už zkrátka nebyla vůle. Náš blog proto až do teď působil zjevně nedokončeným a přerušeným dojmem. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se dokopal s tímto stavem něco udělat. Další kompletní příspěvky o zbytku naší cesty (cca dva a půl měsíce) už bohužel nevzniknou, proto předkládám tento dovětek jako tečku za naším dobrodružstvím a snad i jako příslib do budoucna.

Naše cesta začala v květnu, resp. červnu 2016 v Kanadě a po mnoha měsících nás na začátku března 2017 zavedla do Barmy (Myanmaru) (Většinu našich dobrodružství od května 2016 do konce února 2017 najdete zevrubně popsaných v kupě předchozích příspěvků). Zhruba měsíc strávený v Barmě jsme rozdělili mezi pobyt v „anglické“ (rozuměj, kde se učí anglickému jazyku) škole pro děti a mládež, kde jsme se jako dobrovolníci účastnili aktivit s barmskými žáky a studenty včetně samostatného vedení vyučování. Zde jsme též potkali sympatického Španěla Josého, který utkvěl v paměti a s kterým jsme podnikli několik skvělých výletů. Následně jsme se v zásadě čistě turistickým způsobem pohybovali po zemi a navštívili několik relativně snadno přístupných destinací. Nutno říci, že extrémně zajímavých. Opravdu nezávislé cestování po Barmě by nicméně vyžadovalo výrazně odváženější přístup, než jaký jsme protentokrát zvolili. Pro vytvoření si představy o našem pobytu v Myanmaru odkazuji na fotogalerii.

Na konci března následoval pozemní přesun zpět do Thajska a setkání s „naším“ Australanem Barrym, kterého jsme potkali v australském Nymagee (viz dřívější příspěvek se stejným názvem). Barry nám dal na několik dní k dispozici svůj luxusní byt v Chiang Mai i s motorkou a následně nás několik dní hostil se svou přítelkyní Ni ve vsi nedaleko Chiang Rai a každý den nás ve svém Mercedesu vozil na výlety po okolí. I takové podoby měla naše cesta kolem světa :)

Následně jsme se přes Autthayu přesunuli potřetí do Bangkoku a dalším dlouhým letem až do Teheránu. Zde jsme se shodou šťastných okolností setkali s kamarády Gábou a Eliškou a strávili s nimi příjemný den. Následně jsme se vydali na tour po úžasném Íránu, jehož obyvatelé, památky a příroda nám učarovali. Z íránského couchsurfování máme neuvěřitelné zážitky. Z dalších setkání musím zmínit Francouze Didieho a jeho dceru Aude, kteří byli naprosto úžasnými společníky, a několik dní jsme po Íránu cestovali společně. Opět odkazuji na fotogalerii pro jakous takous představu o nesmírné rozmanitosti této země.

Na konci dubna jsme se z Íránu přesunuli po zemi do Arménie, mé zamilované destinace, kterou jsme již navštívili dříve v roce 2013. Něco přes týden jsme strávili jako dobrovolníci ve městě Kapan ve skvělé a pokrokové neziskové organizaci ARK Armenia, která usiluje o rozvoj udržitelného turistického ruchu na jihu Arménie. Z tohoto týdne máme kupu fantastických zážitků a potkali jsme skvělé lidi (zakladatele a vedoucí organizace Armena a Siranush, dobrovolníky Belindu a Tommyho z Holandska, Mongolku Madinu a spoustu daších). Protože Armen nám dal dost volné ruce při výběru našeho zapojení do práce organizace, zvolili jsme metodu, která mu k mému překvapení přišla jako skvělý nápad. Nakoupili jsme plastové lunchboxy, notýsky a tužky a jali se zakládat kešky na krásných místech v okolí Kapanu, která nám Armen doporučil. Celkem šest krabiček lze samozřejmě stále dohledat jak přes web geocaching.com, tak na místě v terénu. Armenovo tajné přání, že kešky přilákají do Kapanu kupu západních turistů, se bohužel nevyplnilo (návštěvnost na keškách si můžete zkontrolovat sami), ale snad jsme alespoň drobným dílem přispěli k smysluplnému rozvoji turismu v okolí Kapanu. Na výlety po okolí máme nádherné vzpomínky (ochutnávka samozřejmě ve fotogalerii).

Tímto se naše cesta pomalu chýlila ke konci. Navštívili jsme město Goris a několik nádherných pamětihodností v okolí a stopem se přesunuli do Jerevanu. Tam jsme podnikli poslední výlety a následně se maršrutkou přesunuli do Tbilisi a odsud letadlem přes Istanbul do Prahy. Tím v květnu 2017 skončilo naše nezapomenutelné putování, během kterého jsme za rok navštívili osm zemí a prožili nespočitatelně mnoho krásných (i nemálo ošklivých) chvil a potkali kupu neuvěřitelně srdečných lidí.

V září 2017 jsme ještě podnikli skvělý dvoutýdenní trip po Irsku.

Skip forward. V září 2018 se nám narodila dcera Maruška. Stojíme před rozhodnutím, jak cestovat s miminkem na svých bedrech a s odpovědností, kterou to přináší. Něco nám však říká, že touha poznávat cizí kraje a lidi překoná i praktické problémy, které cestování s dětmi přináší. Věříme, že existuje slušná šance, že tento příspěvek na blogu, který se původně zrodil jen kvůli naší roční cestě kolem světa, není posledním. Stay tuned…

Adam & Míša