Sun Meadows (červenec/srpen 2016)

Fotodokumentace z dvoutýdenního pobytu mezi koňmi zde: https://goo.gl/photos/tCjUzWC9t4ACsvrL6

Auto, které na nás čekalo na parkovišti u pumpy, byl bílý Jeep a v něm seděly Brittony s Laurou. Byli jsme mile přivítáni a odvezeni do jezdeckého centra nacházejícího se v blízkosti silnice, ale jinak značně odloučeného od jakýchkoliv služeb a možností veřejné přepravy. Byli jsme ihned uvedeni do domu majitelů celého koňského byznysu, Jutty a Glena. J a G koupili rozlehlý ranč s desítkami výběhů, několika arénami a krásným domem shlížícím na pozemek před několika lety. Zaměstnávají na něm několik lidí a Glen sám na pozemku pracuje víceméně každý den. Během několika uplynulých let se v jejich domě vystřídala dobrá stovka dobrovolníků z celého světa, zejména však z Evropy. Stejně jako my přijeli do Sun Meadows díky webovému projektu HelpX, který umožňuje právě týmovani majitelů různých druhů byznysu či neziskové činnosti s lidmi z celého světa ochotnými vypomoci za stravu a nocleh.

Úkolem dobrovolníků v Sun Meadows bylo téměř výhradně každodenní ranní/dopolední čištění výběhů. Touto prací jsme byli po dobu našeho pobytu pověřeni i my. Oplátkou za 4-5 hodin neplacené práce pětkrát týdně jsme měli soukromé ubytování ve vlastní skromné, ale zcela postačující chatičce, po zbytek dne volný přístup do domu našich hostitelů se všemi jeho vymoženostmi (bazén, kulečník, vířivka, jídlo ad.) a každý den společnou večeři s Glenem, Juttou, jejich synem Danielem, jeho manželkou Brittony, jejich osmnácti měsíčním synkem, dalšími dobrovolníky a šesti více či méně snesitelnymi psy. Právě do této milé společnosti jsme byli srdečně uvítáni, když jsme v půl osmé večer dorazili na místo. Večerní rituál se s lehkými obměnami odehrával každý den a byl nezapomenutelný zejména díky Glenovo kucharskemu umu. První večer s námi u stolu seděli ještě dva mladí dobrovolníci z Evropy - Laura z Belgie a Jonas z Německa. Po večeři jsme byli odvezeni do naší chatičky vzdálené asi 200 metrů od domu a sraz na práci byl dohodnut na osmou hodinu ranní dalšího dne.

Pracovní náplň spočívala v nasednutí do traktůrku, objetí asi padesáti výběhů a jejich vyčištění, však víte od čeho. Zpočátku jsme nebyli právě nejrychlejší, ale po několika dnech se naše tempo trochu zlepšilo. Nejzábavnější části bylo drandění s traktůrkem a pro Míšu také vysypávání smrdutého nákladu na velkou smrdutou hromadu na okraji pozemku. Nejzodpovědnější částí naopak bylo koukat, aby koně při našich vjezdech a výjezdech z výběhů neutekli. Nutno říci, že někteří se o to okatě snažili a jednomu se to i povedlo. Zrovna když se tak stalo, šla, k našemu velkému štěstí, kolem místní rancerka Sally a zakrslého koníka Johnnyho chytla a přivedla zpět do výběhu.
Prvních pár dní s námi pracovali Jonas a Laura, kteří nám ukázali co a jak. Po zbytek našeho pobytu jsme pracovali zejména s Cheryl, ženou mezi čtyřiceti a padesáti lety původem z Trinidadu, která už dvacet let žila v Kanadě, měla PhD. z antropologie, zabývala se metodami přírodní léčby zvířecích nemocí a poslední roky trávila místo na univerzitě na farmách a rančích jako dobrovolnice. S Míšou jsme se nedokázali shodnout, zda nás někdy více vytáčela nebo naopak těšila svou přítomností. Nakonec jsme usoudili, že nás vytáčela při práci, ale byla milá při setkáních mimo pracovní dobu.

Náš volný čas jsme věnovali z velké části jídlu (možná až moc, protože v domě bylo příliš mnoho lákadel), válení u bazénu (po většinu dní šplhaly teploty nad třicet stupňů) a plánování našich dalších kroků. Přestože jsme projevili zájem se o volných dnech podívat alespoň do nedalekého Kamloops, nějak se nenašla vůle zorganizovat pro nás odvoz, takže jsme se mimo území ranče moc nepodívali. Výjimkou byly dvě kratší procházky po okolí a jedna cesta do nedaleké zoo, kde jsme mohli okouknout medvědy grizzly, losy, horské kozy a další severoamerická zvířátka. Během našeho pobytu jsme také upekli několik buchet a koláčů, po kterých se rychle zaprášilo, a na jednu z večeří jsme uvařili chutný guláš. Milé bylo i povídání s našimi hostiteli. Glen byl občas trochu morous, ale jinak v zásadě milý a zábavný chlapík a Jutta, rodilá Němka, vypadala po většinu času dobře naladěná, zbožňovala bridge a ráda si povídala. Před více než třiceti lety podnikla se svou kamarádkou velkou cestu po severní Americe a dokonce z ní měla hromadu pěkných fotek, o které se ráda podělila. Mnohokrát jsme všichni společně hráli výtečnou deskovou hru Ticket to Ride Europe, což navodilo příjemnou přátelskou atmosféru, i když hra byla často pořádný nervák. Ví někdo o tom, že by se tato zábavná deskovka prodávala v Česku?

Míša též využila ještě jednoho benefitu nabízeného dobrovolníkům a prošla několika lekcemi jízdy na koni, což jí nejen bavilo, ale také slušelo. Ačkoli jsme zpočátku zvažovali i možnost strávit na ranči více času, nakonec jsme se shodli na tom, že původně plánované dva týdny  budou dostatečné. Zhruba v polovině našeho pobytu jsme se proto s Juttou a Glenem domluvili na dni ukončení naší spolupráce. Dohoda byla v tomto ohledu zcela bezproblémová a Glen nás ještě svezl na ideální  stopovací místo pro naši další cestu Britskou Kolumbií. Loučili jsme se srdečně, v přátelském duchu a s mnoha skvělými vzpomínkami a novými zkušenostmi.