Stránky

pondělí 14. srpna 2017

Singapur není poor (únor 2017)





Fotodokumentaci z futuristického a chutného Singapuru sledujte zde: https://goo.gl/photos/KAX2d5ViZRnRViDR8



Osmihodinový let ze Sydney do Singapuru s lowcostem Scoot byl zpestřován letuškami, které tvrdošíjně zakazovaly cestujícím chodit na toaletu, přestože letadlo neprodělávalo téměř žádné turbulence. Ti, kdož měli potřebu, proto zpravidla čekali, až letušky odejdou do jiné části letadla, a poté se proplížili do komůrky, kde si konečně mohli ulevit. Kromě toho Scoot zadarmo nedal ani kapku vody a ještě oficiálně zakazoval konzumaci vlastního jídla, na což jsme se jim pochopitelně zvysoka vybodli. Krom těchto radostí byl však let pohodlný a díky dobré viditelnosti i zajímavý, i když několikahodinový téměř neměnný pohled na Austrálii začal být po nějaké době unavující.

Po příletu do Singapuru jsme se řídili instrukcemi, které jsme obdrželi od našeho místního couchsurfing hostitele Tonyho – koupili jsme si kartičku na MHD, sedli na metro a stejnou linií jeli bezmála hodinu až skoro na její druhý konec, kde nás ve stanici Tony již očekával. Zavedl nás do svého bytu nedaleko metra a po krátkém rozkoukání jsme společně vyrazili na večeři. Tonyho zbrusu nový byt se nacházel v jednom z mnoha tisíců věžáků, které v Singapuru rostou takřka bez ustání, aby uspokojily poptávku po nových bytových prostorách pro neustále rostoucí populaci tohoto městského státu. Byt v asi desátém patře byl prostorný se dvěma ložnicemi a koupelnami a moderním vzhledem, zato však s extrémně minimalistickou kuchyní. Výhledy z oken ukazovaly ulici pod námi a hradby dalších bytových komplexů na její druhé straně. Tony, který by se průvodcováním po Singapuru mohl i živit, nám sdělil, že v Singapuru krom historických čtvrtí prakticky neexistuje starší zástavba. Obytné budovy jsou prý po několika desetiletích strhávány a nahrazovány novou výstavbou. Singapur vskutku představuje asijský kapitalismus ve vysokém stadiu vývoje. Jedná se o město s extrémně vysokým počtem nákupních center na hlavu, ve kterém většina obyvatel pracuje v nějaké formě byznysu. I přesto se naštěstí ve městě zachovalo mnoho tzv. Hawker’s center (food courtů), kde si zákazníci mohou vybírat z nepřeberného množství asijských specialit a relativně lacině si tak pochutnat na všech možných chutích regionu. Tony byl v této oblasti expertem a díky němu jsme vyzkoušeli mnoho lahodných pokrmů, které bychom se za normálních okolností neodvažovali vyzkoušet. Po večeři jsme už příliš nemeškali a po návratu do bytu jsme šli na kutě, abychom byli připraveni na jeden z oněch dlouhých uchozených dní, které jsme absolvovali skoro vždy, když jsme chtěli prozkoumat a na vlastní kůži prožít nové město.





Ráno po snídani jsme Tonyho zanechali v bytě a vydali se do ulic a nadzemky prozkoumávat, z čeho že je toto pozoruhodné město poslepované. Singapurská identita je velmi nejistý pojem. Stát získal nezávislost na Malajsii na počátku šedesátých let a od té doby byl svědkem neustálého přílivu pracovních sil z celého východoasijského regionu, přičemž největší procento obyvatel tvoří Číňané následovaní Malajci. Oficiálním jazykem je angličtina, ale každá etnická skupina má možnost učit se a kultivovat si svůj vlastní jazyk. Náš hostitel Tony byl Indonésanem z ostrova Bali, ale v Singapuru už žil dobrých dvacet let a dlouho pracoval pro farmaceutickou firmu jako chemik v laboratoři. V době naší návštěvy však již vykonával různá svobodná povolání bez pevné pracovní doby a jeho snem bylo dokázat uživit se jako travel blogger na volné noze.




Předtím, než jsme se s Tonym navečer potkali u slavných Gardens by the Bay, jsme strávili celý den chozením po městě přes trochu úchylný park plný trochu úchylných skulptur zvaný Haw Par Villa, starou zástavbu Little Indie, kopcovitý Fort Canning Park (kde měli Britové do února 1942, kdy kapitulovali Japoncům, své místní vojenské velitelství) a nábřeží řeky Singapore River, které si také stále zachovává svůj historický ráz. Singapurský plán rozvoje naštěstí počítá se zachováváním některých tradičních částí města a celá zástavba je tak poměrně zdařilým mixem budov z devatenáctého století, stovek chrámů všech různých náboženství a ultramoderních staveb, které Singapur dnes proslavují především. Samotné nábřeží je toho jedinečným důkazem.




Po procházce po břehu řeky jsme zabočili do srdce finančního centra Singapuru, které mi trochu připomínalo londýnský Canary Wharf, o kterém jsem psal v prvním cestovatelském příspěvku zveřejněném na tomto blogu. Nejspíše to způsobovala kombinace vysokých budov, kravaťáků a blízkost vody ve všech směrech.



Poté jsme podél zátoky Marina Bay došli k nejnovější ikoně města – hotelu Marina Bay Sands a s Tonym pak navštívili populární světelnou show v hyper-futuristických a přesto krásných Gardens by the Bay.




Po krátké procházce po tomto zázraku stavitelství, inženýrství, techniky a architektury jsme zamířili zpět do nitra starší zástavby na famózní blízkovýchodní hody.


Druhého dne s námi Tony vyrazil hned po ránu. Provedl nás lehce chaotickým Chinatownem s mnoha pozoruhodnými chrámy a jedním extrémně populárním food courtem. Na naše přání jsme pak zamířili do veřejně přístupné a pochopitelně moderně a velkoryse pojaté expozice o minulosti i budoucnosti urbanistického plánování a výstavby Singapuru, neboť kde jinde než ve městě, které ještě před sto lety bylo špinavým přístavištěm s pár desítkami tisíc obyvatel a které v současné době stojí ze zhruba pětiny své rozlohy na ploše, která ještě před několika lety patřila oceánu, než ji místní inženýři zrekvírovali, zasypali zemí, jako by se nechumelilo, a vystavěli na ní stopatrové věžáky. Centrem rozsáhlé a zajímavé expozice byl obrovitý model města vyobrazující i některé budoucí projekty, protože rozvoj tohoto malého zázraku na jižním cípu Malajského poloostrova ještě zdaleka nekončí.




Po další mnohahodinové procházce po městě jsme měli v úmyslu se podívat na střechu slavného trojvěžatého hotelu Marina Bay Sands. Po chvíli diskuzí jsme se rozhodli zaplatit vysoký poplatek, jehož součástí měl být jeden drink. Poté co jsme ale zjistili, že nesplňujeme dress code pro návštěvu baru, a tak by nás pustili jen do části, ze které nejsou téměř žádné výhledy, jsme to vzdali. Radši jsme zakotvili v občerstvovně blízko nábřeží, kde jsme se setkali s Tonyho kamarády u příležitosti oslavy čínského nového roku a užili si společnou večeři a zajímavé rozhovory s mladými lidmi, kteří (či jejich rodiče) se do Singapuru dostali ze všech částí východní Asie. I zde nám naší roční dovolenou docela záviděli. Absolvovali jsme zajímavý novoroční rituál, který spočíval ve vyhazování naservírovaného jídla vysoko do vzduchu, jehož výsledkem byl stůl nechutně pokrytý čínskými nudlemi všech barev a vůní. Po této podivné povinnosti jsme si už však naplno vychutnali rozličné pokrmy a singapurské pivo Tiger. S hrstkou statečných jsme následně pokračovali do víru nočního života na nábřeží, kde jsme si dopřáli nesmírně drahá, ale kupodivu dobrá piva z místního – světe div se – minipivovaru.



Třetího dne ráno nás již čekal jen přesun zpět na letiště a odlet do Bangkoku, kam jsme se toho dne skoro nedostali, ale o tom až v následujícím příspěvku.

Žádné komentáře:

Okomentovat