Fotodokumentaci z futuristického a chutného Singapuru sledujte zde: https://goo.gl/photos/KAX2d5ViZRnRViDR8
Osmihodinový let ze Sydney do
Singapuru s lowcostem Scoot byl zpestřován letuškami, které tvrdošíjně
zakazovaly cestujícím chodit na toaletu, přestože letadlo neprodělávalo téměř
žádné turbulence. Ti, kdož měli potřebu, proto zpravidla čekali, až letušky odejdou
do jiné části letadla, a poté se proplížili do komůrky, kde si konečně mohli ulevit.
Kromě toho Scoot zadarmo nedal ani kapku vody a ještě oficiálně zakazoval
konzumaci vlastního jídla, na což jsme se jim pochopitelně zvysoka vybodli.
Krom těchto radostí byl však let pohodlný a díky dobré viditelnosti i zajímavý,
i když několikahodinový téměř neměnný pohled na Austrálii začal být po nějaké
době unavující.
Po příletu do Singapuru jsme se
řídili instrukcemi, které jsme obdrželi od našeho místního couchsurfing
hostitele Tonyho – koupili jsme si kartičku na MHD, sedli na metro a stejnou
linií jeli bezmála hodinu až skoro na její druhý konec, kde nás ve stanici Tony
již očekával. Zavedl nás do svého bytu nedaleko metra a po krátkém rozkoukání
jsme společně vyrazili na večeři. Tonyho zbrusu nový byt se nacházel
v jednom z mnoha tisíců věžáků, které v Singapuru rostou takřka
bez ustání, aby uspokojily poptávku po nových bytových prostorách pro neustále
rostoucí populaci tohoto městského státu. Byt v asi desátém patře byl
prostorný se dvěma ložnicemi a koupelnami a moderním vzhledem, zato však
s extrémně minimalistickou kuchyní. Výhledy z oken ukazovaly ulici
pod námi a hradby dalších bytových komplexů na její druhé straně. Tony, který
by se průvodcováním po Singapuru mohl i živit, nám sdělil, že v Singapuru
krom historických čtvrtí prakticky neexistuje starší zástavba. Obytné budovy
jsou prý po několika desetiletích strhávány a nahrazovány novou výstavbou.
Singapur vskutku představuje asijský kapitalismus ve vysokém stadiu
vývoje. Jedná se o město s extrémně vysokým počtem nákupních center na hlavu,
ve kterém většina obyvatel pracuje v nějaké formě byznysu. I přesto
se naštěstí ve městě zachovalo mnoho tzv. Hawker’s center (food courtů), kde si
zákazníci mohou vybírat z nepřeberného množství asijských specialit a
relativně lacině si tak pochutnat na všech možných chutích regionu. Tony byl
v této oblasti expertem a díky němu jsme vyzkoušeli mnoho lahodných
pokrmů, které bychom se za normálních okolností neodvažovali vyzkoušet. Po
večeři jsme už příliš nemeškali a po návratu do bytu jsme šli na kutě, abychom
byli připraveni na jeden z oněch dlouhých uchozených dní, které jsme
absolvovali skoro vždy, když jsme chtěli prozkoumat a na vlastní kůži prožít
nové město.
Ráno po snídani jsme Tonyho
zanechali v bytě a vydali se do ulic a nadzemky prozkoumávat, z čeho
že je toto pozoruhodné město poslepované. Singapurská identita je velmi nejistý
pojem. Stát získal nezávislost na Malajsii na počátku šedesátých let a od té
doby byl svědkem neustálého přílivu pracovních sil z celého
východoasijského regionu, přičemž největší procento obyvatel tvoří Číňané
následovaní Malajci. Oficiálním jazykem je angličtina, ale každá etnická
skupina má možnost učit se a kultivovat si svůj vlastní jazyk. Náš hostitel
Tony byl Indonésanem z ostrova Bali, ale v Singapuru už žil dobrých
dvacet let a dlouho pracoval pro farmaceutickou firmu jako chemik
v laboratoři. V době naší návštěvy však již vykonával různá svobodná
povolání bez pevné pracovní doby a jeho snem bylo dokázat uživit se jako travel
blogger na volné noze.
Předtím, než jsme se s Tonym
navečer potkali u slavných Gardens by the Bay, jsme strávili celý den chozením
po městě přes trochu úchylný park plný trochu úchylných skulptur zvaný Haw Par
Villa, starou zástavbu Little Indie, kopcovitý Fort Canning Park (kde měli
Britové do února 1942, kdy kapitulovali Japoncům, své místní vojenské
velitelství) a nábřeží řeky Singapore River, které si také stále zachovává svůj
historický ráz. Singapurský plán rozvoje naštěstí počítá se zachováváním
některých tradičních částí města a celá zástavba je tak poměrně zdařilým mixem
budov z devatenáctého století, stovek chrámů všech různých náboženství a
ultramoderních staveb, které Singapur dnes proslavují především. Samotné
nábřeží je toho jedinečným důkazem.
Po procházce po břehu řeky jsme
zabočili do srdce finančního centra Singapuru, které mi trochu připomínalo
londýnský Canary Wharf, o kterém jsem psal v prvním cestovatelském
příspěvku zveřejněném na tomto blogu. Nejspíše to způsobovala kombinace
vysokých budov, kravaťáků a blízkost vody ve všech směrech.
Poté jsme podél zátoky Marina Bay
došli k nejnovější ikoně města – hotelu Marina Bay Sands a s Tonym
pak navštívili populární světelnou show v hyper-futuristických a přesto
krásných Gardens by the Bay.
Po krátké procházce po tomto
zázraku stavitelství, inženýrství, techniky a architektury jsme zamířili zpět
do nitra starší zástavby na famózní blízkovýchodní hody.
Druhého dne s námi Tony
vyrazil hned po ránu. Provedl nás lehce chaotickým Chinatownem s mnoha
pozoruhodnými chrámy a jedním extrémně populárním food courtem. Na naše přání
jsme pak zamířili do veřejně přístupné a pochopitelně moderně a velkoryse
pojaté expozice o minulosti i budoucnosti urbanistického plánování a výstavby
Singapuru, neboť kde jinde než ve městě, které ještě před sto lety bylo
špinavým přístavištěm s pár desítkami tisíc obyvatel a které
v současné době stojí ze zhruba pětiny své rozlohy na ploše, která
ještě před několika lety patřila oceánu, než ji místní inženýři zrekvírovali,
zasypali zemí, jako by se nechumelilo, a vystavěli na ní stopatrové věžáky.
Centrem rozsáhlé a zajímavé expozice byl obrovitý model města vyobrazující i
některé budoucí projekty, protože rozvoj tohoto malého zázraku na jižním cípu
Malajského poloostrova ještě zdaleka nekončí.
Po další mnohahodinové procházce
po městě jsme měli v úmyslu se podívat na střechu slavného trojvěžatého
hotelu Marina Bay Sands. Po chvíli diskuzí jsme se rozhodli zaplatit vysoký
poplatek, jehož součástí měl být jeden drink. Poté co jsme ale zjistili, že
nesplňujeme dress code pro návštěvu baru, a tak by nás pustili jen do části, ze
které nejsou téměř žádné výhledy, jsme to vzdali. Radši jsme zakotvili
v občerstvovně blízko nábřeží, kde jsme se setkali s Tonyho kamarády
u příležitosti oslavy čínského nového roku a užili si společnou večeři a
zajímavé rozhovory s mladými lidmi, kteří (či jejich rodiče) se do
Singapuru dostali ze všech částí východní Asie. I zde nám naší roční dovolenou
docela záviděli. Absolvovali jsme zajímavý novoroční rituál, který spočíval ve
vyhazování naservírovaného jídla vysoko do vzduchu, jehož výsledkem byl stůl
nechutně pokrytý čínskými nudlemi všech barev a vůní. Po této podivné
povinnosti jsme si už však naplno vychutnali rozličné pokrmy a singapurské pivo
Tiger. S hrstkou statečných jsme následně pokračovali do víru nočního
života na nábřeží, kde jsme si dopřáli nesmírně drahá, ale kupodivu dobrá piva
z místního – světe div se – minipivovaru.
Třetího dne ráno nás již čekal
jen přesun zpět na letiště a odlet do Bangkoku, kam jsme se toho dne skoro
nedostali, ale o tom až v následujícím příspěvku.
Žádné komentáře:
Okomentovat